Představujeme vám nového kazatele ČCE

Vážení a milí čtenáři, chtěli bychom Vám představit nového laického kazatele ČCE, přerovského kurátora, pana Vladimíra Doška.

Řekněte nám něco o sobě. Kdo jste, odkud pocházíte, co děláte?

Jmenuji se Vladimír Došek a narodil jsem se v severních Čechách, v Roudnici nad Labem. Pocházím z nevěřící rodiny. Pracoval jsem 28 let jako policista. Když jsem před 19 lety uvěřil v Boha a přijal Pána Ježíše za svého Spasitele, vstoupil jsem do evangelické církve. Postupem času jsem byl zvolen do staršovstva sboru, pracoval jsem jako místokurátor a předloňského roku jsem byl zvolen kurátorem sboru Českobratrské církve evangelické v Přerově. Před třemi lety mě Pán vedl k tomu, abych dal v původním zaměstnání výpověď a věnoval se sociálním službám. Byla to pro mne zkouška víry, ale poslechl jsem. Řekl jsem: „Pane, tady mě máš, učiň si ze mne svůj nástroj.“ V současné době pracuji na živnostenský list a navštěvuji domovy sociální péče a domovy pro seniory, kde provádím canisterapii. Jsou to různé aktivity se psem, jejichž účelem je rehabilitace a relaxace klientů. 

Co se děje nebo co je nového ve vaší farnosti či sboru?

Je to dva roky, co naši farnost vede nový farář Petr Kulík. S jeho příchodem se hodně změnilo. Velmi si nás získal svojí schopností vcítit se do problémů druhých. Navíc jsme byli překvapeni, jakou moudrostí ho Bůh obdařil v jeho mladém věku, prakticky těsně po absolvování teologické fakulty. Za jeho vedení se začaly rozvíjet nové sborové aktivity.

Nově jste byl ustanoven ke službě ve vaší církvi. O jakou službu se jedná? Jakou náplň a podobu tato služba má?

Podívejme se na rozdílnou tradici v evangelické církvi. Tedy evangelická církev nemá kněze v katolickém pojetí. Naši faráři nejsou vázání celibátem, mohou to být dokonce i ženy. Mají vlastní rodiny. Faráři jsou absolventi Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze-Jirchářích. Po ukončení studia ještě musí absolvovat tzv. vikariát.

Na sbor nastupují poté, kdy jsou zvoleni sborovým shromážděním, zpravidla na dobu 5–10 let. Jako profesionální duchovní se tímto stávají správci sboru. Jeho nejbližší spolupracovník je kurátor. Spolu s kurátorem jako vedoucím staršovstva odpovídají za chod sboru. Ve sborech je voleno staršovstvo na období 6 let. Konkrétně v našem sboru je 8 starších a farář jako předseda staršovstva. Dá se říci, že v některých záležitostech je kurátor jakoby jeho zástupce, někdy rozhodují společně. V závažných věcech však musejí oba čekat na hlasování staršovstva, případně celosborového shromáždění.

Před lety mi náš bývalý farář doporučil, abych se přihlásil do kurzu pro ordinované presbytery. Jednotlivé semináře byly pořádány o sobotách v různých městech moravskoslezského seniorátu. Kurz byl velmi náročný na samostudium a trval celkem 5 let. Na závěr jsme byli pozváni synodní radou evangelické církve do Prahy, kde jsme složili před zkušební komisí ústní zkoušky. To byla první část zkoušky. Druhou částí bylo praktické vedení bohoslužeb, včetně kázání na zadaný text z Písma svatého. Po úspěšném absolvování všech zkoušek jsem byl uveden dne 12.12.2010 naším nejvyšším církevním představitelem, synodním seniorem Joelem Rumlem, do služby ordinovaného presbytera. Ordinace proběhla podle řádu pro kazatele, tj. stejným způsobem, jako u profesionálních farářů. Rozdíl je v tom, že jako laik nejsem správcem sboru. Ordinovaný presbyter má právo kázat vlastní kázání, vést bohoslužby. Může křtít a vysluhovat Svatou večeři Páně. Z toho vyplývá, že může při bohoslužbách, když je třeba, zastoupit faráře. Této výpomoci mohou využít i okolní sbory naší církve.

Jaký je Váš názor na ekumenu? Jaký smysl a význam mají podle Vás ekumenická setkávání?

Jak překonat 550 let rozdělení? Jsem Bohu velmi vděčný za to, že v našem městě padají hranice a předsudky mezi jednotlivými křesťanskými církvemi. Velmi dobrý příklad nám dávají přestavitelé našich společenství. Setkávají se na svých pravidelných schůzkách, které, jak vím, probíhají v přátelské atmosféře a v duchu jednoty. Společné ekumenické akce jsou pak vyústěním těchto dobrých vztahů. Zastávám názor, že každý křesťan musí někde zakotvit, někam patřit, být někde „doma“. Avšak neměl by mít problém občas navštívit, třeba jen jako host, jiné společenství. Rád bych také viděl do budoucna, abychom byli schopni v rámci našeho města příležitostně vystoupit s křesťanskými zásadami, a to společně, bez rozdílu tradice. Jak píše apoštol Pavel v 1. listu Korintským: „Neříkejte - já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Všichni přece patříme Kristu.“ A když se všichni křesťané spojí, je to už nějaká síla, se kterou se bude muset ve městě počítat.

Co chcete vzkázat čtenářům našeho časopisu?

Velmi si vážím aktivit křesťanů katolické církve a mám radost, když se Boží dílo daří. Můžeme mít vlastní názory na různé projekty. Například, pokud se týká nedávno otevřené křesťanské mateřské školy, já považuji její založení za jedno z Kristových vítězství v našem městě.

Bůh mění časy i doby. Věřím, že přichází duchovní probuzení do České republiky. Věřím, že lidé sami začnou přicházet do našich sborů a farností. Budou nám klást otázky. Je na nás, abychom jim jako křesťané svědčili o ukřižovaném a vzkříšeném Ježíši Kristu, našem Pánu.

S přáním Božího požehnání,                                                                                                                                                                                                                                                                             Vladimír Došek, kurátor ČCE

 

Druhy obsahu: