Rosteme ve víře - Desatero

5. PŘIKÁZÁNÍ

Nebudeš zabíjet

„Nemstěte se, ale ponechte to Božímu soudu. Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Řím 12,19.21)

Po čtvrtém přikázání následují tři, vyjádřené jedním slovem: Nezabiješ! Nezcizoložíš! Nepokradeš! Všechna tři přikázání ochraňují základní statky člověka: život, rodinu, domov (majetek). Ke každému přikázání od 4. do 10. bychom mohli přidat dodatek ze čtvrtého: „abys dobře živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.“

Vraťme se k pátému: „Nezabiješ!“ - Žádné přikázání nevypadá samozřejměji. Uznávají je spolu se sedmým - Nepokradeš - i ti, kteří ostatní příkazy desatera odmítají: Nikdo nesmí násilně sáhnout na mne a na můj majetek!

Z přípravy na první svatou zpověď známe, že proti pátému přikázání hřeší nejen ten, kdo někoho zabije, ale i kdo druhého bije, kdo se na bližního zlobí, kdo si škodí na zdraví, kdo kazí malé děti a kdo trápí zvířata.

Bůh bere lidský život v ochranu: Kainové nesmějí zabíjet Ábely. Ani jednotlivě, ani hromadně. Válčení, vražda, sebevražda, je proti Boží vůli. Válčení je proti duchu evangelia: „Kdo po meči sahá, ten mečem zhyne.“

Jeden z nejvyšších nacistických představitelů a válečný zločinec Joseph Goebbels rád namítal, že ve Starém zákoně bylo mnoho válek - ale to nějak přehlédl, že my žijeme už v době novozákonní.

Goebbelsové ospravedlňují válku tvrzením, že kvůli náboženství se vedlo mnoho válek. - Ale to vědomě lžou. Každý školák snad ví, že tzv. náboženské války se vedly ze špinavých, nízkých, mocenských, ziskuchtivých důvodů a náboženskou motivaci používali vladaři jen k tomu, aby si muži mysleli, že jdou umřít za ušlechtilé cíle.

Myslíš si možná: To je marné proti válce mluvit. Mocichtiví politici a ctižádostiví generálové stejně vždy znovu války vyvolají. Svět bez válek, to je nereálná fantazie, to je utopie! - Ale copak se nepovažovalo za utopii, když chtěli odstranit upalování čarodějnic, souboje, otroctví? - A vidíte! - Tyhle utopie se už lidstvu splnily. Proč ne i ta o světě bez válek. Blahoslavení tvůrci pokoje - chválí Ježíš - budou nazýváni dětmi Božími.

Proto páté přikázání zakazuje i nenávist. Jen tenkrát se podaří mocným rozdmýchat válku, když zasejí dost nenávisti do srdcí lidí. Když lidem namluví, že proti druhým je nutno bojovat, protože jsou to nepřátelé. Třídní, rasoví, političtí a jací ještě. Že je nutno polepšit je násilím nebo zlikvidovat, zabít. Polepšovat můžeme a máme - ba musíme, - ale každý nejprve sebe sama. Nejprve mír na tom kousíčku světa, kterým je tvé srdce - touto akcí pro mír můžeme přemluvit každý sám sebe - a bude pro pokoj ve světě něco konkrétně uděláno.

Vidíte, my křesťané nejsme utopisté. Nejdeme za mír bojovat - to je fráze pěkně nesmyslná - my ho v sobě a kolem sebe vytváříme. My odmítáme hrát hnusnou hru na vojáky, kteří mají jít hrdinsky za vlast umírat. My chceme a máme hrdinsky žít. Spory ať řeší diplomaté, od toho tu jsou. Kdosi moudrý napsal: „Existují vlastně jen dva světové názory: Světový názor lásky a světový názor nenávisti. A nenávist, to je hlad lidojeda.“ Kdo bližního nenávidí - je lidojed. Není to výrok trochu přehnaný? Vůbec ne. Pán Ježíš to řekl ještě tvrději: „Kdo svého bližního nenávidí, ten je vrah!“ - Tak to tedy je. Každý, kdo doma třeba pokojně pojídá nudle s mákem, ale pěstuje v sobě nenávist k bližnímu - ten je už lidožrout, ten je vrah. Proč? Bez nenávisti by nebyly vraždy, teroristi, nebyly by války. Nenávist je podhoubí všeho zla. Kdo lidi vychovává k nenávisti, ať z jakéhokoli motivu a důvodu, to je pravý válečný štváč, to je zločinec proti míru. A nic to na věci nemění, jestli přitom vyvolává: už nikdy válku! Dramatický zápas v srdci člověka mezi láskou a nenávistí, mezi životem a smrtí, si musí každý člověk vybojovat osobně a pro sebe. To je jediné bojiště, na které má člověk právo vstoupit.

Aby člověk ten zápas dokázal vyhrát, přišel mu na pomoc Ježíš Kristus. Ten páté přikázání zostřil. Kromě zabíjení zakazuje i nenávist: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezabiješ! Kdo zabije, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na bratra hněvá, propadne soudu.“ (Mt 5,21-22) Zde se hněváním nemíní chvilkové rozčilení, rozzlobení na bližního. To může být někdy docela oprávněné. Pán Ježíš se také tak rozzlobil. Zde měli překladatelé Bible dát správně slovo nenávist. Ta vede k odstranění druhého, ta je počátkem cesty k zabíjení. Smýšlení biblického Kaina, který nenávidí svého bratra, se stále znovu pokouší opanovat lidské srdce, i to mé a tvé. Musíme si dávat na sebe pozor.

Mnoho se v minulosti dohadovali o tom, zda některá válka je také spravedlivá, např. obranná. Ale dnes, v době všeobecného ničení, je to jednoznačné: Každá válka je špatná. Dnes platí pro lidstvo kategorická alternativa: Buď odstraníme ze světa válku, nebo odstraníme ze světa lidstvo.

Nezbývá než vychovávat se k smíru a odpuštění, k potlačování sobectví a agresivnosti v člověku i v národech. A to lze jen rozvíjením příkazu evangelia: „Snažte se o to, co vede k pokoji.“ (Řím 14,19)

Můžeme si tedy smysl pátého přikázání shrnout jako Boží výzvu: „Já, tvůj Pán a Bůh, ti přikazuji: Nebudeš zabíjet! Nebudeš jednat s druhými jako s konkurenty, které musíš nenávidět, které musíš předstihnout, které musíš „vyřídit“, zlikvidovat. Tak jednají ti, co se bojí, zbabělci. Ty se nemusíš bát - já, Všemohoucí, chci být tvým ochráncem. Pomáhej raději bližnímu žít, místo abys ho hubil. Můžeš s ním žít v míru a v pokoji! Raději chtěj sloužit životu, než smrti!“

P. Pavel Martinka

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: