Úvodník - září 2015

Teď skončily prázdniny a začal nový školní rok. Když něco končí špatně, říkáme někdy, že to krachuje nebo zkrachovalo. Jednoduše řečeno - ke krachu dochází, když někdo něco neodhadne; počítá s něčím, co nevyjde podle jeho představ… Třeba někdo slaví narozeniny. Nachystá stoly, nakoupí dobroty a rozešle pozvánky. Jenže nikdo nepřijde. A je po večírku i dobré náladě. Může se člověk uchránit před krachem? Ano, někdy. Mluví o tom i evangelium, přesně u sv. Lukáše: Lk 14, 25-33.

Kdo chce stavět věž, musí nejprve spočítat, zda má dost peněz na dokončení stavby. Král, který chce jít do boje, musí nejdříve dobře spočítat, zda má na to, aby vyhrál… Pán Ježíš nás ale i dnes varuje, že existuje ještě větší krach, než je nedostavění věže nebo prohraná bitva. Třikrát v tom krátkém evangeliu opakuje: „...nemůže být mým učedníkem ...“ To je ten největší krach: nebýt Ježíšovým učedníkem!

Za Pánem Ježíšem šly velké zástupy lidí. Viděly v něm neobyčejného člověka a obdivovaly ho podobně, jako lidé obdivují známé herce nebo zpěváky. Jinak nic. Neměli v úmyslu Ježíše následovat. Tyto lidi zvlášť Pán Ježíš varuje: „Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.“ My však chceme Ježíše následovat! Co pro to máme dělat? Nést svůj kříž. Dobře. Velký, malý, dřevěný, kamenný, nebo zlatý na krku? Co asi myslel Pán Ježíš tím nošením kříže?… Ano. Jsou to všelijaké nepříjemnosti a povinnosti, které se na nás zvlášť ve školním roce hrnou ze všech stran. Je třeba trpělivě je snášet a přemáhat.

Dejme si tedy hned ze začátku předsevzetí: Ve vztahu k Pánu Ježíši nechci nikdy zkrachovat. Jak se mi to podaří? Když bude Pán Ježíš v mém životě tím nejdůležitějším…

P. Pawel Biłinski

Farnosti/organizace: 
Druhy obsahu: