Ve zdravém těle zdravý duch, aneb . . .

                        …aneb jak se žije v mateřince v zimě.

Venku mrzne, jen praští, konečně napadl sníh a my si můžeme chodit hrát se sněhem. Ten první sněhulák byl velký jako největší chlapec ze školky Adámek! Venku je príma, ale jak se obléknout, abychom se nenachladili? Jak rychle zvládneme oblékání? Už jsou tu závody! Předškoláci si donesou do herny všechno oblečení a zvoneček odstartuje závod. Výborně! Všichni zvládli zapnout bundy i knoflíky. Druhá část závodu je složitější. Svléknuté oděvy mají děti poskládat. Některé děti jsou v okamžiku hotové. Jiné mají problém – jak si poskládat mikinu, když se zapíná na zip? Neporadíš si sám? Jsou tu kamarádi. Ti poradí a pomohou. Tak, oblékat se umíme. Ale jak je to s naším tělem? Poznáváme jeho části, zpíváme písničky, předškoláci kreslí postavu, vždyť půjdou brzy k zápisu. Zkoušíme, co všechno naše tělo umí, k čemu nám slouží. Spoustu legrace si užijeme, když se vzájemně obkreslíme na papír, vykreslíme a vystřihneme. Jindy lepíme z geometrických tvarů různé postavičky. „Paní učitelko, my máme doma filmy o lidském těle, můžeme se na něj podívat?“ A tak místo pohádek před spaním děti sledovaly každý den kousek kresleného příběhu o lidském těle. Jednou o kostech, jindy o vnitřních orgánech. Až se děti pod vedením paní učitelky jednoho dne změnily v sušenky, které obručí, ta představovala ústa, vklouzly do krku, na žíněnce jako v žaludku se pomíchaly, po laně jako tenkém střevu putovaly k tunelu a tunelem, jako tlustým střevem vyšly ven. To jsme se nasmáli! Brzy se nám však pokazil vzduch a místo vycházek jsme si hráli na lékaře – vyšetřovali jsme se, obvazovali, operovali, nakupovali jsme léky a léčili se. Nezapomněli jsme se modlit za zdraví i za nemocné, kteří v těch dnech uléhali nejen s chřipkami, ale i s jinými nemocemi. Přišel mezi nás také otec Zdeněk a sloužil v mateřské škole mši svatou. Vyprávěl dětem o stvoření člověka Bohem a v evangeliu přečetl vzkříšení Jairovy dcery. Jedna holčička ulehla jako nemocná na lehátko, další dvě představovaly její rodiče a další tři děti učedníky Ježíšovy. Potom nemocnou holčičku uzdravil Ježíš, kterého představoval otec Zdeněk, a všichni jsme měli velikou radost z vědomí, že Ježíš uzdravuje. Děti vytvořily obětní průvod, ve kterém přinášely jako dar svoji snahu o kamarádství a symbolicky ji odevzdaly ve tvaru kytičky do připraveného košíku. Za ni dostaly křížek na čelo. Modlitba Otče náš je velmi silný okamžik nejen svojí hloubkou, ale také tím, že děti stojí kolem obětního stolu, který je velmi nízký a děti na něm vše vidí. Sledovaly každý pohyb a každé slovo kněze. Přestože jsme plánovaný čas délky mše svaté daleko přesáhli, všechny děti byly po celou dobu velmi hodné a zaujaté tím, co se po celou dobu odehrávalo. Děkujeme otci Zdeňkovi.                                                             Iveta Frýdková

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: