Pouť na svatý Hostýn pro rodiny 8. května

Dvě největší překážky jsme překonali už na samotném počátku: rozhodnutí využít smysluplně volný den, tedy vzdát se všech těch televizí, internetů, či úklidu, zahradničení nebo lákavého lenošení a druhá těžkost měla podobu ranního vstávání. Někdo v půl páté, jiný o něco později. Už jen to byl charakterní výkon (v případě dětí příkladná poslušnost).

Výchozí bod a délku trasy bylo možno vybrat ze dvou – Říkovice (23 km) nebo Osek nad Bečvou (28 km) případně připojit se kdekoliv po cestě. „Říkovická“ skupina, čítající 43 poutníků (z toho 1 kočárek), vyšla v 6 hodin. Díky svižnému tempu se rychle překonala ospalá nálada i úvodní nezáživný asfaltový úsek. Ve Staré Vsi se k nám ještě připojila malá skupinka poutníků, a tak mohla začít i duchovní část pouti – modlitba a požehnání kaplana Zdeňka Mlčocha.

Poměrně brzy nám všem ztěžkly nohy, ani ne tak velkými kopci, jako spíš blátem, které nám dělalo společnost většinu cesty. S tím měl nejvíce starostí kočárek a plátěné tenisky nezkušených poutníků (příště budou vědět). Přesto je potřeba pochválit nádherné počasí, které bylo pro hladký průběh pouti zásadní.

To, že nejde jen o turistický výlet, ale o pouť, jsme si připomněli desátkem před obrazem Panny Marie kdesi v lese, a litaniemi v krásně opravené kapličce v Pacetlukách. Vyvrcholením pouti byla samozřejmě mše svatá v bazilice na Svatém Hostýně. Ale ještě před tím jsme putovali, svačili, povídali, probírali různá zbožná (např. Proč Bůh vymyslel bláto) i méně zbožná témata, a těšili se z krásné přírody.

S blížícím se Sv. Hostýnem zásoby ubývaly, únava rostla, ale veselou náladu se podařilo udržet. Zpestřením bylo setkání s „oseckou“ asi 20členou skupinou, takže finální těžké stoupání jsme si tak mohli „užít“ společně. To bylo pro některé na hranici možností, ale obstáli. A největší tvrďáci mohli mít pocit, že si Sv. Hostýn „zasloužili“. Na schodech z nás opadaly poslední zbytky bláta, takže jsme do baziliky vkročili uctivě a s vítězným pocitem.

Celá pouť byla krásnou příležitostí, jak vypadnout z každodenního stereotypu a poznat Boží přítomnost v přírodě, na výjimečném poutním místě, ale i ve společenství s lidmi stejného smýšlení.          

Zdeněk Rychta

Ostatní třídění: 
Zaměření: 
Druhy obsahu: