Úvodník - listopad 2017

Milí Boží přátelé!

Dušičkový čas, jak nazýváme začátek měsíce listopadu, obrací naše myšlenky k umírání a smrti. Je dobré se zastavit a zvažovat, co pro nás smrt znamená a jaký je její pravý význam. Můžeme říci, že moderní doba přinesla zamlžení skutečného významu smrti. Smrt je vytěsňována z každodenního života do nemocnic a jiných specializovaných míst. Za ideální je považována taková smrt, která je velmi rychlá, bezbolestná a kterou v ideálním případě „zaspíme“. Je ale správné odsouvat otázky smrti na okraj a snažit se tomuto tématu vyhýbat? A vůbec, jsou záležitosti kolem umírání, smrti, tak důležité?

Dnešní představa rychlé a náhlé smrti by byla největší myslitelnou katastrofou a naprostým neštěstím pro barokního člověka 17. a 18. století, říká historik Jiří Mikulec. Smrt byla běžnou součástí každodenního života. Osobní zkušenost s umíráním někoho druhého měl snad každý člověk. Umíralo se nejenom doma, ale i na ulicích a na popravištích, čemuž přihlížely davy lidí. Ve středověku a v novověku bylo téma smrti velmi významné a příprava na smrt měla své důležité místo v životě. Lidé usilovali o tzv. dobrou smrt, která otevírala cestu k věčnému životu. Středověk a novověk přinesl řadu světců, kteří se těšili na smrt, neboť ona otevírala dveře k věčnosti.

 

Sv. František z Assisi nazývá dokonce smrt svojí sestrou a vzdává Pánu díky za ni: Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra - smrt těla, žádný živý člověk jí nemůže uniknout. Běda těm, kdo zemřou v smrtelných hříších. Blaze těm, které nalezne spojeny s tvou nejsvětější vůlí, neboť druhá smrt jim neublíží. V tomto Františkově chvalozpěvu je vyjádřena podstata smrti i to, proč je nezbytné, aby každý člověk usiloval o dobrou smrt. Kdo je připraven, kdo nebude zastižen nepřipravený, ten se navždy vymaňuje  ze  smrti  věčné  a dojde spojení s Bohem. Toto chápání smrti a příprava na ni je dnešnímu člověku již vzdálená, a proto je dušičkový čas mnohými chápán pouze jako doba, kdy se upravují hroby a zapalují se na nich svíčky. Ale my bychom měli hledět svým pohledem dál, nezůstávat jen u upravených hrobů a svíček, ale také myslet na to, že jednou budeme ve stejné situaci jako naši drazí, které chodíme navštěvovat na naše hřbitovy. Pamatovat na svoji smrt…

 

Odsunout téma smrti na úplný okraj, nepřipravovat se na ni, může mít pro každého z nás velmi těžké důsledky. Naopak člověk, který se připravuje na setkání s Pánem, usiluje o uspořádání vztahů, o napravení škod (křivd), které za svého života způsobil lidem.

 

Stejně tak usiluje o to, aby měl stále otevřenou cestu k Pánu. Naše pravidelná zpověď, setkávání se s Pánem v modlitbě, ve svátostech, nám v tom pomáhají a neustále nás připravují na setkání s Ním. Mohlo by se zdát, že téma smrti je spojené jenom se smutkem a bolestí. Ale není tomu tak, být připraven na setkání s Pánem znamená také radost, protože připravený člověk okamžikem smrti vchází do nového života. Celý život se vlastně připravujeme na tento okamžik pravdy, celý náš život vede k tomuto setkání s Pánem. Buďme proto bdělí, aby nám mezi prsty kvůli nekonečnému odsouvání myšlenek na smrt neproklouzlo něco tak úžasného, jako věčný život v Přítomnosti Boží Lásky.

 

Přeji všem, požehnaný dušičkový čas.               P. Zdeněk Mlčoch

 

 

 

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: