Ekumenické modlitby 2018

Ve středu 17. ledna 2018 jsme v rámci náboženství zavítali na ekumenickou bohoslužbu, která se konala „u husitů“. Tématem tohoto ekumenického setkání bylo stáří. Bohoslužbou nás provázela místní husitská farářka oblečená do černého dlouhého šatu na způsob kleriky, na kterém byl na jedné straně vyšitý husitský kalich. O stáří nám pak vyprávěl kazatel z Církve adventistů sedmého dne. Neměla jsem pocit, že by nám vnucoval své názory, připadala jsem si jako na přednášce. Byly to věci z každodenního života a místy jsme se i trochu pousmáli.

 

Oproti našim římskokatolickým mším tam nebyli žádní ministranti, nebyly tam lavice jako v kostele, ale židle uspořádané u sebe, byli jsme v normální místnosti, kde se i topilo, takže jsme si na chodbě museli odložit bundy. Ve předu byl stůl na způsob oltáře, od kterého i kázali, nevšimla jsem si, že by tam byl i ambon. Na levé straně místnosti podél židlí pro veřejnost seděl pán středního věku, který bohoslužbu provázel na hudební nástroj, který vypadal jako klavír a hrál napůl jako naše varhany a jako harmonika. Celé to probíhalo zhruba hodinu.

Přiznám se, že sama bych tam asi nešla a taky že ze začátku jsem si připadala poněkud nesvá. Ve výsledku jsem ale byla ráda, že jsme tam šli. Podívala jsem se, jak asi to chodí jinde a taky jsem cestou nazpátky něco zakousla  (na stolečku vzadu byly talířky s napečenými koláčky a po tom dlouhém dni, kdy jsem do náboženství šla rovnou ze školy, jsem už prostě měla hlad).                                                                                                                            Martina Slaměníková

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: