Úvodník - duben 2018

Máme před sebou Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a Velikonoční neděli a dnes bychom se měli zeptat: pomohla nám postní doba v tom, aby se posílila naše víra ve zmrtvýchstalého Ježíše? Je dnes má víra v Pána Ježíše opravdová, živá, radostná? Odpověď je pro náš život velmi důležitá, neboť s ní stojí nebo padá náš věčný život po smrti.

K posílení víry nám může pomoci evangelium o prázdném Ježíšově hrobu, když se nad ním spolu zamyslíme takto: Zbožné ženy Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Salome viděly na vlastní oči prázdný hrob a šly to oznámit jeho apoštolům. Skutečnost prázdného hrobu je pro naši víru v Ježíšovo zmrtvýchvstání velmi důležitá. Věděli o tom i nepřátelé křesťanské víry, a proto ještě donedávna namítali, že prázdný Ježíšův hrob je výmysl prvotní křesťanské církve. Ale zkušení bibličtí badatelé jim moudře odpověděli, že kdyby si prvotní církev prázdný hrob opravdu vymyslela, musela by to vysvětlit jinak. Tento výmysl by musel být konstruován bez žen. Vždyť v těch dobách svědectví žen nemělo žádnou hodnotu, v těch dobách ženám nebylo dovoleno svědčit, v těch dobách bylo svědectví žen neplatné.

 

Prázdný hrob tedy nemohl být výmyslem prvotní církve, byl skutečností. A to tak vyloženou skutečností, že ji nepopírali ani tehdejší protivníci církve. Vždyť případný výmysl prvotní církve by ostře napadli, odhalili, vysmáli by se mu. Ale nic takového se nestalo. Oni skutečnost, že Ježíšův hrob byl v neděli nalezen prázdný, přijali jako pravdivou. Jen si tuto skutečnost vysvětlovali tak, že Ježíšovi učedníci ukradli jeho mrtvé tělo z hrobu. A tak dnešní bibličtí vědci na celém světě pokládají za historicky jisté, že Ježíšův hrob byl třetí den prázdný. Zkusme si teď představit, že bychom my tehdy, to nedělní ráno po Velkém pátku, přišli k Ježíšovu hrobu se zbožnými ženami a na vlastní oči bychom viděli prázdný hrob. Byl by pro nás prázdný Ježíšův hrob důvodem k víře, že Ježíš vstal z mrtvých?

 

 

 

Asi ani ne. Vždyť prázdný Ježíšův hrob nemůže stačit jako důkaz, že Ježíš vstal z mrtvých. Víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání nevznikla v prázdném hrobě. Víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání má původ v té historické skutečnosti, že Pán Ježíš se ukázal jako vzkříšený, živý. Ukázal se Marii Magdaléně, Petrovi, jedenácti apoštolům, a to vícekrát, Jakubovi, Kleofášovi a jeho spolubratru, pak přibližně pěti stům lidem najednou, a pak naposledy ze všech se ukázal pronásledovateli prvních křesťanů, Šavlovi, z něhož se pak stal největší Kristův apoštol - Pavel.

 

A tito všichni, kteří jej viděli na vlastní oči, mluvili s ním, dotýkali se ho a jedli s ním, svědčili ostatním lidem, že Ježíš vstal z mrtvých. A to nejen svým slovem, ale i svými křesťanskými skutky a bohumilým životem. Dokonce ke svému svědectví připojili nepřekonatelnou pečeť absolutní věrnosti: Petr se nechal pro zmrtvýchvstalého Ježíše ukřižovat hlavou dolů, Pavel se nechal setnout mečem, Bartoloměj se nechal zaživa stáhnout z kůže, Šimon se nechal přeřezat pilou, Jakub se dal setnout sekerou, Tomáš se nechal probodnout kopím, Filip a Ondřej se nechali ukřižovat, takže všichni rozumní lidé, kteří v průběhu dvou tisíciletí na celém světě poznali svědectví apoštolů, zvolali ve svém duchu tak, jako Blaise Pascal: „Já věřím svědkům, kteří za mě položili životy.“ A proto se víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání rychle rozšířila a miliony dalších křesťanů za tuto víru položilo své životy. Moderní člověk dnešní doby tak má před očima nejen svědectví apoštolů, ale i mnoha dalších křesťanů – mučedníků a vyznavačů a má se rozhodnout pro nebo proti jejich svědectví, má se rozhodnout, jestli uvěří nebo neuvěří v Ježíšovo zmrtvýchvstání. Pokud se rozhodne proti svědectví, pak proto, že přijmout jej, znamená přijmout změnu života.

 

My jsme samozřejmě rozhodnuti pro svědectví apoštolů. My jsme věřící. Ale i naše víra potřebuje stále nové a nové posilnění, aby byla opravdová, živá a radostná. Aby se tak stalo, musíme dnes v kostele udělat to, co v těchto dnech dělají poutníci z celého světa v Jeruzalémě, v Chrámě Božího hrobu. Tam pod tou vysokou kopulí prostorného chrámu stojí kamenná kaplička Božího hrobu, a dveře do Božího hrobu jsou nízké. A proto všichni, kdo chtějí vstoupit dovnitř, musejí sehnout hlavu. Se vztyčenou hlavou se tam nikdo nedostane. Nám to připomíná, že pokud chceme, aby naše víra byla opravdová, živá a radostná, musíme dnes odložit pýchu, neboť jak řekl Pán Ježíš: Otec nebeský skryl tyto věci před moudrými a zjevil je svým maličkým. Pokud se staneme ve svém duchu skromnými, tedy odkázanými na nebeského Otce, potom nás Pán naplní opravdovou, živou a radostnou vírou. A chcete-li zjistit, zda je vaše víra opravdová, existuje na to jedno měřítko, podle kterého se to dá zjistit přesně: svědčíme-li o své víře v Ježíše Krista svými slovy, a také svými skutky a svým životem.

 

P. Pavel Bilinski

 

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: