Stránka pro mládež

Pozdrav ze semináře

Milí čtenáři,

čas v Římě utekl jako voda. Děkuji Bohu za všechny milosti, kterými mě během studia ve Věčném městě obdaroval. Každým dnem zjišťuji, jak je Bůh ke mně laskavý. Věřím, že toto působení vnímáte i Vy.

V římském Nepomucenu je totiž samozřejmé, že bohoslovec má možnost prožít jednou Velikonoce právě v tomto městě. Na velikonoční vigilii vzkříšení jsem ministroval Svatému otci Františkovi. Ještě před samotnou mší jsem mohl být přítomen na oblékání do liturgických rouch Svatého otce. Uvědomil jsem si, že papež František během slavení mše svaté odpočívá. Před velikonoční vigilií přišel do sakristie viditelně unavený a na konci mešního slavení byl plný síly. Dal jsem si sám otázku, jak vlastně prožívám mši svatou? Proč jsem si během mše svaté „nenabil baterky“?

Ministrovat papeži je snad snem každého ministranta. Mám tedy radost, že právě naše kolej mu mohla posloužit v nejdůležitější moment církevního roku. A také mě těší, že my, Češi, máme v Římě jako ministranti velmi dobrou pověst. Uvědomil jsem si, že služba Svatému otci je pěkná, ale myslím, že víc, než já udělal každý ministrant, který věrně slouží ve své farnosti mimo dosah kamer a obdivu.

Od otce rektora jsem v únoru dostal za úkol dokončit digi-talizaci fotek archivu naší koleje. Šlo o fotky s kardinálem Josefem Beranem, který v naší koleji prožil poslední čtyři roky svého života. Také jsem si o něm přečetl nějakou literaturu. Zaujalo mě, že přirovnával život člověka ke mši svaté. Je pěkné, že dokázal i v poslední den svého života odsloužit mši svatou. Několik měsíců poté - v dubnu - jsem nesl rakev s jeho ostatky. Nácvik nošení rakve byl docela vtipný. Nevěděli jsme, jak bude jeho rakev těžká a chtěli jsme tuto službu důstojně splnit, proto jsme nic nenechali náhodě. Ve sklepě naší koleje jsme si vyhlídli úzkou a dlouhou skříň. Do této masivní skříně jsme vložili činky a různé závaží, celkem 100 kg. Už při nácviku jsme si oblékli černé kleriky, abychom si byli jistí, že si kleriku na chodech jeden druhému nepřišlápneme. Pohřební auto jsme nahradili menší dodávkou. Hned, jakmile jsme začali cvičit, jsme si uvědomili, že Italové, kteří bydlí blízko v přilehlých panelových domech, nerozumí tomu, co jsme před kolejí nacvičovali. Viděli bohoslovce, jak na různé pokyny tahají skříň. Reakce na to byly různé. Nechápavé pohledy či úsměv na rtech. Někteří si nás nezapomněli vyfotit.

Samotná repatriace pro mě byla velmi silným momentem. I když jsem si jen trošku uvědomoval, co se vlastně děje, tak to ve mně zanechalo silnou stopu. Velmi silným zážitkem pro mě byla modlitba otce Jaroslava Knichala, hlavního kaplana Armády České republiky na kbelském letišti a také samozřejmě mše svatá v katedrále. Během nošení rakve nám jeden z bohoslovců dával jednoduché pokyny, co máme udělat, takže jsme dělali vše společně. V kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích a v klášteře na Strahově jsme ani neměli příležitost si nacvičit jak a kde půjdeme. Přítomnost informovaného „velícího bohoslovce“ se tedy vyplatila. Nejobtížnější moment naší služby nastal na Strahově. Měli jsme dát pana kardinála Josefa Berana na povoz, který vezli kladrubští vraníci. Paní květinářka tento povoz velmi pěkně ozdobila květinami, ale my jsme si nebyli jistí, zdali i po naší manipulaci s rakví zůstanou vcelku. Zůstaly. Na pražském arcibiskupství se mi naskytl pěkný pohled. Viděl jsem kněze, kteří uctívali památku kardinála Berana. Mile mě překvapilo, že k němu měli velkou úctu. A nakonec při slavnostní mši svaté, když jsem se modlil po přijímání a zároveň se připravoval přenos ostatků do kaple sv. Anežky, jsem se krátce pomodlil: „Bože, prosím nes mě a já poté bezpečně ponesu kardinála Berana.“ Mohu jen dodat, že mě nesl a dodnes nese skvěle.

Všechny požadované zkoušky v italštině jsem zdárně absolvoval, ale také jsem v těchto dnech dostudoval všechny nutné předměty na naší fakultě v Olomouci. A to dokonce s povzbudivými výsledky. Na závěr Vám chci poděkovat za všechny modlitby, kterými mě zahrnujete. Pánbůh je ke mně nejen laskavý, ale i štědrý. Prosím nezapomínejte se modlit za bohoslovce, potřebujeme to! Srdečně Vám děkuji!                                                                                            Pavel Fiala

 

Ohlédnutí za uplynulým školním rokem

Milí farníci, chtěla bych se s Vámi podělit o to, jak utekl letošní školní rok mládeži našeho děkanátu. Společně jsme toho zažili mnoho, díky Bohu za to. Od tradičních akcí jako jsou Modlitby mládeže, přes sportovní turnaje, duchovní obnovy, návštěvu Poláků, noční hru, výlety do neznáma, mládežnickou víkendovku, herní večery, až po vrchol roku – děkanátní setkání mládeže. Všechno jsme s Boží pomocí dobře zvládli, naše řady se omladily a rozšířily o nové tváře ze vzdálenějších končin našeho děkanátu, za což jsme velmi vděční.

Na závěr chci moc poděkovat těm, kteří se na tom všem jakkoliv podíleli – kaplanovi pro mládež otci Zdeňku Mlčochovi, všem animátorům, účastníkům i Vám, kteří jste na nás mysleli v modlitbě.

A zároveň všechny srdečně zvu do kostela sv. Vavřince na první Modlitby mládeže nového školního roku 14. září již v 18:30. Mši svatou bude sloužit P. Josef Rosenberg. Požehnaný prázdninový čas přeje                      Anička Štěpánová

Ostatní třídění: 
Zaměření: 
Druhy obsahu: