Úvodník - červenec; srpen 2018

Vážení čtenáři děkanátního časopisu,

mnozí prožíváte nebo se chystáte prožívat zasloužený čas dovolených a prázdnin, který Vám všem ze srdce přeji. V tomto úvodním slově prázdninového Slova se nicméně nechci zamýšlet nad tím, jak trávit a naplňovat ony volné a relaxační chvíle. Daleko spíš se chci zastavit u slůvka čas. Říkáme: nemám čas; čas jsou peníze; potřebovala bych, aby den měl 48 hodin; ten čas tak letí…

Máme skutečně málo času? Vyřešilo by náš problém mít jej víc? Zkusme si představit, jak by mohl zhruba vypadat den věřícího pracujícího člověka, mít 2x tolik času než obvykle: Budíček v 7:00, ranní modlitba v 7:30; snídaně v 8:00; práce 8:30-12:30; 1.obědová přestávka 12:30-13:00; siesta 13:00-15:00; práce 15:00-19:00; 1.svači-a 19:15; sportovní nebo kulturní program s rodinou či přáteli 19:30-21:30; práce 22:00-26:00; 2.obědová přestávka 26:30-27:00; 2.siesta 27:00-29:00; práce 29:00-33:00; 2.svačina 33:15; návštěva u příbuzných nebo známých 33:30-36:00; procházka, poté televizní program 36:00-38:00; večeře 38:30; večerní hygiena a modlitba od 39:00; večerka 40:00-48:00 a dále do 7:00… Mám-li být upřímný, zaplať Pán Bůh, že den má jen 24 hodin… 

 

Problém tedy není v tom, že máme málo času. Máme jej někdy až moc. Problém je spíš v tom, k čemu daný čas využijeme a co vše chceme za každou cenu stihnout. Ani o dovolených a prázdninách jistě nestihneme navštívit všechna zajímavá místa a zažít samé dobrodružné a příjemné chvíle, jak bychom si přáli. To není v naší moci. Ale tím víc prožívejme přítomný okamžik a važme si času, který máme. Je to hřivna, kterou můžeme rozmnožit, když budeme žít trochu méně ve spěchu. Často přitom stačí nepodléhat tolik svým vlastním přáním a představám.

Zkusím zde převyprávět jeden příběh z Nového zákona: Když Ježíš zdvihl oči, uviděl velký zástup lidí. Bylo mu jich líto, protože už tři dny byli s ním. Večer přistoupili k Ježíšovi jeho učedníci a řekli mu: „Pošli je pryč, neboť se připozdívá a oni nemají ani trošku času.“ Ježíš odpověděl: „Není třeba, aby odcházeli, vy jim dejte čas.“ Oni se bránili: „Sami nemáme; a to, co máme, co je to pro tolik lidí?“ Byl mezi nimi i jeden chlapec, který měl pět volných hodin a dvě čtvrt hodiny. Ježíš přikázal, aby se lid posadil. Bylo pak na tom místě hodně trávy. Ježíš vzal těch pět volných hodin a ty dvě čtvrthodiny, pohlédl k nebi, požehnal a dával cenný čas učedníkům a učedníci zase lidem. Každý si vzal tolik, kolik potřeboval. Z toho, co zůstalo, sesbírali dvanáct plných dní. To není málo, pokud uvážíme, jak málo času dnes všichni mají. Říká se, že když lidé viděli tento zázrak, chtěli Ježíše provolat za krále.

Přijímejme čas určený k odpočinku s vděčností jako Boží dar a nezapomínejme věnovat nějakou tu čtvrthodinku našemu Dárci… Rozmnoží ji pro nás: ne abychom toho více stihli, ale abychom prožívali darovaný čas s hlubší radostí a pokojem v srdci. Požehnaný čas dovolených a prázdnin vyprošuje Vám všem        P. František Urban

   

 

 


Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: