Přečetli jsme a doporučujeme

Od jarmulky ke kříži

Příběh konverze francouzského rabína

Jean – Marie Élie Setbon

Jean-Marie Élie Setbon se narodil v roce 1964 a vyrostl v židovské rodině v Paříži. Už v dětství chodil tajně do baziliky Sacre Coeur, protože byl fascinován Kristem na kříži. Chce se stát křesťanem, ale rozhodne se hlouběji poznat židovství. Odjíždí do Izraele, aby tam studoval a stal se ortodoxním rabínem.. Zakládá rodinu a narodí se jim postupně sedm dětí. V roce 2004 jeho žena zemře na rakovinu. Již během manželství pociťuje opět touhu po Kristu. Prožívá vnitřní zápas, žije dvojí život. Později se rozhodne pro přijetí křtu a po mnoha rozhovorech s knězem a katechumenátu je 14. září 2008 pokřtěn. Během přípravy na křest se musí vypořádat se svým židovským vnímáním s křesťanským. Uvědomme si, že studoval na židovských náboženských školách.

V knize nás seznamuje autor se svým dětstvím, mládím i pozdějším životem v dospělosti se zdůrazněním jeho vztahu ke Kristu, který jej přitahoval k sobě. Pro čtenáře jsou přínosem také uvedení do zásad a názorů židovství, popis života Židů žijících podle Zákona. Ke svému svědectví připojuje upřesnění týkající se nejvýraznějších rozdílů mezi židovstvím a křesťanstvím. Zajímavé jsou také jeho názory na židovsko – křesťanský dialog, které je možno vztáhnout i na ostatní. „ Je samozřejmě lepší vést dialog, než spolu bojovat, ale když se sporné body přecházejí mlčením, je to k ničemu. V dialogu se musí každý, křesťan i žid, hlásit k tomu, v co věří, a ne to potlačovat, aby toho druhého potěšil a zalíbil se mu. Jestliže křesťané mají strach mluvit o Ježíši, tak to žádný dialog není. Každá strana musí respektovat tu druhou v tom, co je a čemu věří, ale nesmí se stydět mluvit o tom, z čeho sama žije.“

Během svého pobytu v Izraeli vykonal také vojenskou službu, která je tam povinná a účastnil se také vojenského cvičení. K této zkušenosti poznamenává: „ Je to zvláštní, ale musím uznat, že vojenská služba má něco do sebe. Když člověk prožije nějaké nebezpečí, dokáže si víc vážit života. Když se voják vrátí do civilu, raduje se z toho, že je zdravý, dokážou ho okouzlit i maličkosti a všechno vnímá mnohem intenzivněji. Vojna také člověka naučí  kázni, z níž se rodí pevná vůle. Na vojně musí člověk plnit i takové povinnosti, do nichž se mu vůbec nechce. To člověka vychovává a důležité je to právě dnes, kdy mladí nechtějí dělat nic jiného než to, na co mají chuť.“

Po jeho obrácení ke Kristu, se k němu jeho židovští přátelé a souvěrci obrátili zády. Přestal pro ně existovat. „V židovském národě bylo odedávna obrácení nějakého Žida ke křesťanství považováno za něco nepřijatelného a vyvolávalo silný odpor.“

Kniha je cenným přínosem v tom, že nás nechává nahlédnout do židovského způsobu myšlení, života. Navíc od člověka, který tímto životem žil. Kniha se čte velmi dobře, autor nás zaujme svým svěžím vyprávěním i popisem a vysvětlením důležitých okolností.

„Neobyčejný příběh, jenž dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží.“

Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2018 v edici Osudy. Přeji hezké čtení.

Jaroslav Branžovský 

Druhy obsahu: