Eden v Charvátech

Mezi 26. až 29. říjnem se obcí Charváty neslo plno hluku. Ano, přiznávám, že určitou zásluhu na tomto ryku měly oslavy stého výročí naší republiky, avšak to, o čem se zde s Vámi rozpravuji jest, že místní fara byla v obležení 25 pážat, která zde přijela stáviti víkend.

Neb bylo blízko k svátku dušiček, rozhodla se pážata navštíviti místního hřbitova. Zde jsem se s nimi také prvně potkal, neb musím uznati, že to jsou pážata velice šikovná, jsou i trochu rozjívená. Má dcera Leontýnka je u nás přivítala svým zpěvem, však aplausu se nedočkala, neb pážata se vytratila rychlostí koně v trysku ze strachu z nás, duchů.

Však jejich fara exekucí zabavena byla, a tak vrátili se za námi pro pomoc. Žel tomu Bůh, bez Zjevného pergamenu měli jsme s Leontýnkou svázané ruce. Naštěstí pergamenu zmocnili se hravě a přišlo na řadu přesvědčování ouřadů.

Pážata tak za sychravého počasí vyrazila do ulic, žádati místní o podpisy na petice. Pomohla sestrojiti kočár, jež je poháněn čtyřmi sty koni pod kapotou a namalovala obrazy krásného sadu. Jak jsem již řekl, velmi šikovná pážata. Na některé ouřady to pomohlo, na některé ne. Co jest hlavní, že fara stojí nadále a pážata se mohou těšit její kráse.

Za drobnou pomoc, kterou jsme spolu s Leontýnkou vykonali, pážata pomohla jí. Věnovali mé dceři překrásných květin - kopretin a ona se stala spolu s nimi člověkem. Teď spolu s pážaty školy navštěvuje a s dobrými známkami mě navštěvuje v místech, kde straším. Proto když v Charvátech zaslechnete kvílení, nebojte se, neb nejspíše je to má rezavá zbroj, která již zažila své.

Váš rytíř Brtník z Brtníka

Zaměření: 
Druhy obsahu: