Ohlédnutí mladých za zájezdem do Taizé

V neděli 17. února po ranní mši svaté jsme se vydali na dlouhou cestu až do daleké vesničky na východě Francie - do Taizé. Cestu jsme si zkracovali povídáním o všem možném, dále posloucháním hudby a také her od Cimrmana. Po příjezdu do Taizé jsme vyslechli úvodní informace.

 

Od pondělí jsme již naskočili do místního režimu. Jelikož se jedná o místo, kam jezdí mladí z celého světa a také různého vyznání (případně žádného), tak jsme měli ještě ráno na 7:30 před společným programem mši svatou pro katolíky v Kryptě, která byla sloužena každý den jiným jazykem. Měli jsme i dvakrát českou mši. Základem každého dne byla modlitba s komunitou bratrů, která měla vždy stejnou strukturu a čas začátku - jednalo se o zpěv žalmu, čtení z bible, zpěv místních zpěvů a taky důležitá část - ticho. Modlitby měli pro mě nepopsatelnou atmosféru a byly to chvíle, kdy jsem se mohl ztišit a zamyslet se nejen nad svým životem. Nejvíce mě pak oslovila páteční večerní modlitba na jejímž konci bylo navíc klanění se u kříže, jako připomínka že Kristus za nás umřel. Každý den dopoledne pak probíhala biblická hodinka, kterou vedl jeden z bratří. Nejdříve jsme si přečetli úryvek a následně pro nás měl k němu připravený komentář. Pak jsme byli rozděleni do mezinárodních skupinek podle věku, ve kterých jsme rozebírali tento text. Odpoledne už bylo každý den jiné a každý se mohl zúčastnit, jak chtěl. Já se ho moc nezúčastnil a udělal jsem si to podle sebe. První den jsme byli na procházce po okolí, ve středu jsme se byli podívat do okolních měst - Paray-le-Monial a Cluny, ve čtvrtek jsem si byl zaběhat, jelikož zde již vládlo jarní počasí - svítilo zde sluníčko a bylo asi tak 17°C. A pátek opět výlet do dalšího města Mâcon. V sobotu jsme již odjížděli domů a tak muselo přijít rozloučení s bratrem Wojciechem - Polákem který nás Čechy měl na starosti. A opět nás čekala dlouhá cesta zpět do naší domoviny. Z tohoto zájezdu jsme si odnesli všichni spoustu společných zážitků, na které si budeme jistě dlouho pamatovat. Taky jsme se seznámili s nějakými cizinci a mohli jsme se s nimi podělil o naše zážitky a zkušenosti nejen ve víře. A hlavně doufám, že jsme všichni, u mě určitě, nějak prohloubili svůj duchovní život a vztah s Bohem. Je to místo, kam bych se podíval znovu, kdybych měl příležitost.

Vojta Dostal

Když se řekne jarní prázdniny v Taizé, představím si jen neopakovatelné zážitky všeho druhu. Pro mě to bylo první setkání s Francií samotnou i komunitou bratří z Taizé. Naše dny po celou dobu provázelo pěkné počasí a modlitba, ta nejkrásnější; zpívaná. Měli jsme tu možnost diskutovat s ostatními o otázkách víry, přičemž názory se často lišily, stejně tak i národnosti. A tímto se dostávám k tomu největšímu, co jsem si z prosluněné Francie odvezla. Je tím mimo zpěvníku hlavně setkání a navázání přátelství s lidmi ze všech různých koutů světa. Ještě dlouho budu vzpomínat na společně strávené chvíle, mazurku v podání německo-francouzsko-švýcarsko-nizozemsko-polských párů a kéž se mi z paměti do smrti nevymažou nejrůznější výrazy z polštiny a nizozemštiny, jež jsem měla tu možnost se naučit. Jistě to nebylo naposledy.

Hanička Ptáčková

O jarních prázdninách se skupinka 13 nejodvážnějších odvážlivců v čele s otcem Růžovohorským vydala na dobrodružnou výpravu do daleké Taizé, aby zde při společné modlitbě, práci a pozorování hezkých kluků nalezla smysl a cíl jejich životů. Každý den začínal v 7:30 mší svatou, slouženou v několika jazycích - dokonce i v češtině! Následovala ranní modlitba formou zpěvů, která téměř nikdy nezačala přesně na čas, jelikož bratři se scházeli jako švábi na pivo. Dopoledne probíhala katecheze a poté šérování v multikulturních skupinkách. Od 12:20 jsme se opět sešli v kostele na modlitbu. Po jejím skončení jsme si vychutnali lahodný oběd. Po obědě jsme měli možnost nácviku zpěvu. Od tří hodin začínaly praktické práce, které obnášely úklid areálu. O práci nám vždy dal vědět sympatický Němec Tobias, na kterého některé účastnice vždy netrpělivě čekaly. Po volnějším odpoledním programu byla večeře, a následně jsme den zakončili modlitbou. Podle našeho názoru byla akce velice vydařená a doufáme, že si do Taizé ještě několikrát vrátíme.

Barča Otáhalová a Máka Tšponová

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: