Rosteme ve víře

            Ctnosti a neřesti – Moudrost a lehkomyslnost

 Dnes bych se rád zamyslel nad ctností moudrosti. Tato moje volba je jistě ovlivněna také slavností svatého Václava, neboť po přečtení liturgických textů z této slavnosti a následném zamyšlení jsem si uvědomil, že svatý Václav patřil mezi lidi, kteří touto ctností vynikali, neboť se o něm říká jako o nemnoha dalších vládcích, že byl moudrým vladařem. Jako neřestný protipól moudrosti bych zmínil lehkomyslnost.

 

  Moudrost, jak jsem nastínil v minulém čísle, patří mezi ctnosti přirozené, tedy dosažitelné lidským úsilím. Moudrost je brána jako základ a předpoklad všech ctností, neboť je řídí a dává jim pravidla a míru. Podle Katechismu se jedná o schopnost praktického rozumu rozeznat v každé situaci, co je naše pravé dobro a zvolit přiměřené prostředky k jeho konání. Proto se jí také říká praktická moudrost. Je to ctnost, která je na hony vzdálená pouhé sečtělosti, teoretickému poznání, idealismu. Poznání je pro ni sice důležité, ale součástí je také chtění a jednání. Moudrost přetváří získané poznání do moudrého rozhodnutí, které se následně také uskutečňuje. V tomto procesu hraje zajisté důležitou roli zkušenost, jak dané rozhodnutí dopadne. Smysl pro realitu na rozdíl od pouhé teorie vědění. Moudrý člověk tedy musí stát nohama pevně na zemi a pravdivě si pamatovat své zkušenosti. Nenechat se svést k falšování skutečnosti.

 

Protože naše rozhodnutí nevedou vždy k dobrému cíli, je vhodné nechat se poučit, což je dalším požadavkem moudrosti. Poučení pak nemusí být nutně jen ze zkušenosti vlastní, ale moudrý člověk ví, že se dá poučit i ze zkušeností druhých. Ke ctnosti moudrosti patří také jasnozřivost, čímž se míní schopnost rychlé orientace v nepředvídatelném, kdy se člověk i v nečekaných okolnostech dokáže rozhodnout pro dobro.

 

Praktická moudrost má však také háček. Na rozdíl od teoretické moudrosti nemá nikdy jistotu či záruku uskutečnění cíle. Moment nejistoty je její nedílnou součástí, se kterou se snaží bojovat předvídavost, která odhaduje, zda zvolené jednání povede k uskutečnění cíle. Nikdy však předvídavost nedodá takovou jistotu, která by starost úplně odstranila. Toto poznání patří k moudrému člověku. Jistota bezstarostnosti není moudrostí. Zde se člověk setkává se svou konečností a zranitelností. Moudrý člověk si uvědomuje, že jeho jednání může mít důsledky, s nimiž nelze počítat. Proto jsou předvídavost a také obezřetnost nejdůležitějšími složkami praktické moudrosti. Na obrázku proto můžeme vidět ženu se třemi tvářemi, v nichž se zračí přístup moudrého člověka ke světu. Zadní hledí do minulosti, z níž čerpá ponaučení pro současnost. Tvář v zrcadle před ní pak upozorňuje, že je třeba myslet také na budoucnost.

 

Na druhém obrázku můžeme vidět lehkomyslně roztančenou dívku. Nehledí na minulost ani na budoucnost, užívá si. Její tvář je naplněna smíchem a marnivostí. Tím však rozhodně nechci říct, že moudrý člověk musí být zamračený lakomec. Jak praví zlaté pravidlo: ctnost je vyvážený střed mezi dvěma neřestmi.

 

Citát: Pravá moudrost je v štěstí okrasou, v neštěstí oporou. (Aristoteles)                                                              P. Libor Churý

 

Farnosti/organizace: 
Druhy obsahu: