Pro všechny

„Biřmování nás vede k tomu, abychom se zasazovali o naše bližní, abychom byli schopni klást odpor zlu a měli odvahu postavit se mu, abychom byli zodpovědnými lidmi ve všech situacích, kdy jde o osud člověka, to znamená od výchovy dětí přes život v povolání až po oblasti politiky. To všechno zmůže biřmovaný člověk jen tehdy, bere-li biřmování vážně.“       

                              (Otto Hermann Pesch)

Těžko bychom v naší dřevohostické farnosti hledali rodinu, do které by otec Artur Górka během svého 25 letého působení nevstoupil. Ať se jednalo o radostné události spojené se křtem narozeného dítěte nebo uzavřením sňatku, anebo o smutné chvíle rozloučení se s našimi zemřelými. Jeho každodenní život byl realizací benediktinského hesla „Modli se a pracuj“, což je zřejmé při pohledu na místní farní kostel zasvěcený sv. Havlovi, farní objekty i přilehlé okolí.

Když mi bylo 10 roků, bydlela jsem s rodiči v „domkách“. Byly to čtyři řady přízemních domů a každý měl svou zahrádku. Celý tento komplex domů byl ohrazen zídkou a mezi tím byly dvory. Brány ústily na cestu ke kasárnám. Cesta, která vedla od železničního podjezdu, se v místě vchodu do kasáren s branou do prvního dvora rozdělovala a vedla do Troubek, a  ta druhá do Bochoře. Mezi těmito cestami byly naše „domky“. Bylo brzy ráno 21. srpna, když se nám začalo všechno v domě otřásat, ale nebyl to známý zvuk nadzvukových letadel, ale strašný rachot na kamenité cestě.