Přerov, Předmostí

Vámi uvedený seznam kněží z minulého měsíce vrátil moje vzpomínky do dětství v obci Radslavice a v nich na našeho kněze P. Rafaela Rozsypala, s nímž byl v jeho poslední chvíli nezapomenutelně spojen můj život. Protože jste děkanátní časopis, vzpomínku posílám spolu s fotografií tohoto vzácného člověka, jenž podle mé maminky vykonával i děkanský úřad. (Nevím kdy a kde.)

Egypt – Sinaj

Upřímně řečeno, když jsem sem jel, tak mě ani nenapadlo, že se podívám i do Egypta. Ale nejdříve postupně, jak k tomu došlo.

4. února 2012, právě na „kněžskou sobotu“, zemřel na faře ve Svitavách P. Jan Dobeš, na něhož si určitě vzpomínají zejména beňovští farníci. Narodil se 23. září 1931 v Kunštátu. Po odborné škole pracoval jako adjunkt Československých státních statků Svitavy na ředitelství hospodářství Koclířov. Když se rozhodl pro kněžství, získal dálkovým studiem maturitu při bohoslovecké fakultě v Praze v roce 1950 a nastoupil do tamního semináře. Studium bohosloví dokončil v Lito-měřicích a 24. června 1956 byl vysvěcen na kněze.

Když jsem v minulém čísle „Slovo pro každého“ četla o kněžích, kteří působili v Přerově, tak jsem zavzpomínala, a proto píši. Jmenuji se Doubravka Petrášová, narodila jsem se 11. 4. 1921 v Přerově a také jsem v Přerově vyrostla, proto tyto kněze znám. Patera Borška znám z nižších tříd, ale pana profesora Ertla znám z Gymnázia v Přerově. Měli jsme ho jako učitele z náboženství. Nastoupila jsem do přerovského 8letého gymnázia a on nás učil. Byl to vysoký muž, příjemného vzhledu a učil nás dobře. Chci upozornit na to, jak to dělal.